Přesun!

29. srpna 2011 v 21:06 | Hisshi |  Ona sama
Jelikož mě blog.cz poslední dobou nehorázně štve a blogspot mi nefunguje, přesunula jsem se opět na mé oblíbené Píše.cz.


Báj báj Blogu.cz.
 

Mluvíme tu o mé úchylce na muže v sukni?

7. srpna 2011 v 13:44 | Hisshi |  Černá díra
Nebo spíš na jednoho Skota. Mluvíme tu o Jamesi McAvoyovi, úžasnému muži, 32 let, 170 centimetrů, ženatý (>.<), s malým synem. To on stvárnil roli Xaviera v nových X-menech (pro vás: must see!), což pro mě byla jeho osudová role. Do té doby jsem totiž neměla ani šajna, kdo to je. Mám ráda jeho sebevědomí, jeho vtipy a úúúúžasný skotský přízvuk. Nepleťte si to, tohle není informační článek. Muhehehe...tohle je článek výhradně slintací.


Zvláštním faktem je, že 9 z 10 tázaných žen mi řeklo, že Jimmy není hezkej ani sexy. Já říkám: Ať se svým názorem třeba udáví, já ho miluju!


Dir en Grey - Different Sense

5. srpna 2011 v 23:38 | Hisshi |  Do you speak music?
Po Lotusu se vrátil Kyo s vlasama a úžasným songem a klipem. Different Sense se mi fakt líbí, připomíná mi ty "starší" Diru a Uroboros. Právě klip (konečně zase trochu extravagantní) mi tolik připomíná časy Oscure a Saku. Dost zmatený popis, ale v půl dvanáctý ode mě neočekávejte nic lepšího.

 


Někdy se vzbudíš. Někdy spadneš a zabiješ se. A někdy se z pádu stane let.

3. srpna 2011 v 22:34 | Hisshi |  Černá díra

"Sandman Neila Gaimana je tou nejnápaditější a nejuhrančivější komiksovou sérií. Gaiman v ní vypráví pochmurné, ujeté a někdy i deprimující příběhy o náladových, smůlou potrefených bozích a chybujících lidech. Elegantně míchá svět moderních mýtů a temné fantasy."

Americký komiks jsem nikdy příliš nemilovala (max. tak Emily the Strange). Jejich ideály superhrdinů a naivní příběhy, ve kterých dobro vždy vítězí mě (jako cynika) rozesmívaly. A navíc, já vždy u jakéhokoliv díla, ať se jedná o obraz, knihu nebo o komiks, hledám vyjímečnost a originalitu. Když něco kupuji, potřebuju jistotu, že jsem peníze investovala dobře. Kniha, která mě rychle omrzí pro mě nemá žádnou cenu. Rychle mě znudí a snažím se jí prodat.

Asi jsem náročný čtenář. Ale tohle zjištění není důvodem, proč sem vypisuji všechny tyhle věci. Chci tím jen poukázat, že je jen velice málo děl, co mě dokážou tak nadchnout. Ale když to dokáží...je to láska na celý život. Mluvím tu o Obrazu Doriana Graye, o Alence v Říši Divů, Zeměploše a o Sandmanovi.


Těch deset mých...

2. srpna 2011 v 0:37 | Hisshi |  Ona sama
Je půlnoc a já se nudím. Tenhle článek má ale hlubší důvod než nudu. V poslední době jsem se začala ztrácet ve svých zájmech. A proto jsem se rozhodla si je pěkně shrnout na jednu hromádku, všech 10 věcí, bez kterých si život...dokážu představit, ale byl by poněkud chudší. Here we go...




Vím, že ten nápis asi těžko něco znamená...ale vypadá to tak hezky!

Which way to Advík?

28. července 2011 v 13:46 | Hisshi |  Otakuismus
Tak děcka, odjíždím se svým poněkud zaprášeným a malým kufrem na kolečkách - směr Advík. Snad se neztratím (pro jistotu jsem si vytiskla mapu) a ty čtyři dny přežiju bez úhony. Určitě očekávejte report, moje osoba bude oxidovat převážně na Lolita linii (ale nepoznáte mě, páč jedu anonymně >:D). Takže já jdu nakoupit zásobu Ice Caffe a padám na vlak! :)


Hisshi

Nemám dotykovej mobil.

25. července 2011 v 21:06 | Hisshi |  Ona sama
Pamatujete ty doby, kdy mít véčko byl hroznej luxus a kdo neměl Quadra Pop, jakoby nebyl? Dnes jsem zavítala do obchodu s mobily a nestačila se divit. Mobil, který byl před rokem výkřikem poslední módy tu měli za necelý 2 000 a můj bývalý, ten se už snad ani nevyrábí.

Nevěřím dotykovým mobilům. Nebaví mě šmatat na už tak umatlaný displej, nepřijde mi to moc praktické...snad jen ty hry. Občas probudím dítě v sobě, vyžadoním dotykáč od ségry a jedu závody s auty. Ha ha.

Dnes jsem si koupila nový mobil. Nemá dotykový displej, nemá nic než ten Quadra Pop a jediné, co umí, je přehrávání hudby. A kvůli tomu jsem si ho vlastně kupovala.

Dotykové mobily mi nevěří. Celkově elektronika mi nevěří. Posledně jsem utopila mobil a zničila foťák. Jsem masový vrah elektroniky. Tenhle mobil snad se mnou chvilku přežije. Má tvrdou skořápku, ale já ho hajzla dostanu.

Tady je Jeho krvavé veličenstvo:


Možná vypadá trochu směšně a zastarale, ale Johny Rotten v něm zní krásně. A to mi stačí.

Proplouváme vesmírem homosexuálna - Prolog

15. července 2011 v 22:51 | Hisshi |  Kulturně
Možná je na čase vás seznámit s mým dalším velkým koníčkem - filmy s homosexuální tématikou. Což může znít takhle narovinu dost podivně, ale nechte mě to vysvětlit. Začalo to již v mém raném věku, kdy jsem žila jenom a jenom pro yaoi, pro které jsem ostatně měla v plánu i umřít. No, plány se změnili a já dnes yaoi nesleduji, jen občas (jednou za sto let) si přečtu nějakou mangu (a ta mě ještě musí zaujmout). Tudíž tohle období již mám úspěšně za sebou. A z tohoto období jsem si odnesla moji víru pro hlubokou lásku a filmy o homosexualitě. Tyto filmy mají své kouzlo. A že já na ně narážím opravdu často, málokdo má takové štěstí, že když zapne televizi zrovna dávají francouzský film o gayích. Mě se to stalo dvakrát.

V rubrice s poněkud podivným, možné nesmyslným názvem "Proplouváme vesmírem homosexuálna" vám chci představit věci, které mě zaujaly (ať se jedná o film, knihu, seriál, událost) a můžou nadchnout i vás.

Teďka zrovna odjíždím na nějakou dobu na tábor, následuje ho Advík a poté...no, možná jsem si ukousla moc velké sousto. Každopádně chystám článek o třech filmech, které jsou podle mě úžasné a dost mě ovlivnily - Zkrocená hora, Úplné zatmění a Maurice. Pokud znáte, jste na tom dobře. Pokud jste viděli, jste na tom úžasně. A pokud ne, počkejte si na další článek.

Vaše Hisshi

Ušlo to.

14. července 2011 v 20:51 | Hisshi |  Kulturně
Právě tato slova mě napadají po zhlédnutí druhé poloviny posledního dílu Harryho Pottera. How sad.

Tumblr_loa4bzqtxv1qbgaido1_500_large

Od tohohle filmu jsem hodně očekávala a na premiéru se těšila. Byla jsem nervní, nechtěla jsem, aby to skončilo. Situace ale přestala být napjatá hned potom, co se mi podařilo vylít si do tašky ovocný jogurt (aneb takhle se pašuje jídlo z McDonald's). Od té doby jsem měla na tváři značně přiblblý úsměv a ten mi zůstal až do konce filmu. Slzičku jsem uronila u mrtvoly Freda (jehož smrt tedy pěkně odbyli) a u flashbacků do Snapeova života. A u titulků. Potom, bohužel, moje dobré rozpoložení vystřídalo špatné.

Do you know your anime?

10. července 2011 v 20:08 | Hisshi |  Otakuismus

Kam dál